Fedde Le Grand – Put your hands up for Detroit
Tento vítězný klip spíše než záběry z nějakého skutečně existujícího výzkumného ústavu ukazuje, že jeho tvůrci museli nějakým dramatickým ústavem projít, pokud jej vůbec kdy opustili.

Václave, díky za všechno! Odpočívejte v pokoji.
A ať Vám tam nahóře pěna nikdy nepadá.
[foto: ČTK]

Plusy / Mínusy:

• absolutně nekoukatelná sračka

Více zde.

Prdelák chrápající v předsíni pod věšákem

Plusy:

• make-up odpadávající Tong-poovi z ksichtu

Mínusy:

• tragická úroveň bojových scén, kickbox neumí nikdo
• dabing TV NOVA

Více zde.

Hlavním cílem v životě člověka, jenž se považuje za válečníka, by měla být neustálá myšlenka na smrt, přítomná v mysli dnem i nocí, od počátku roku až k jeho konci.

Pokud jsi schopen v každé situaci myslet na smrt, pak jistým způsobem naplňuješ cesty věrnosti a všedních povinností vůči své rodině i svému pánovi. Stejně tak ti bude umožněno vyhnout se myriádám neštěstí a pohrom, budeš fyzicky zdatný a zdravý, a navíc můžeš očekávat dlouhý život. Upevní se také tvůj charakter a poroste hodnota tvé osobnosti.

Veškerý lidský život je vlastně totožný s večerní rosou a ranním mrazem, přičemž je brán jako cosi velmi křehkého a pomíjivého. A pokud se toto přirovnání dá spojit s životy obyčejných lidí, pak lze říci, že život válečníků je ještě křehčí a riskantnější a jeho existence mnohdy bývá i záležitostí pouhého okamžiku.

V případě, že lidé vezmou za své přesvědčení o dlouhém životě bez možnosti předčasné smrti, pak kdykoliv může přijít něco neočekávaného i navzdory jejich jistotě, že budou věčně vykonávat svoji práci a starat se o svoji rodinu. Kdykoliv pak mohou propadnout a zklamat při výkonu práce, a stejně tak i v péči o své rodiče.

Když ovšem zjistíš, že si životem na tomto světě nemůžeš být jistý ani na krátký okamžik, pak každodenní přijmutí rozkazu od pána či každý pohled na tvé rodiče ti vždy připomene, že tato chvíle může být tou poslední. Tím pádem není možné, aby se z tebe stal člověk nepozorný a lhostejný, jak vůči pánovi tak i rodičům. A to je to, co nazývám naplněním cesty věrnosti a všedních povinností, zatímco myšlenka na smrt by měla být stále s tebou.

V případě, že jsi chopen na smrt zapomenout a stát se lhostejným vůči lidem, nemůžeš být ani obezřetným vůči záležitostem všedního života. Kdykoliv pak můžeš říci něco nevhodného cizímu člověku, a dostat se tak do hádky, nebo můžeš bojovat za věc, kterou je lépe ignorovat, a dostat se tak do sporu. Můžeš se i potulovat po místech, která ti nejsou určena, prodírat se zde davy lidí a narazit na nějakého hlupáka, jenž tě zatáhne do zbytečných potíží. Stejně tak můžeš ztratit vlastní život, přivodit špatnou pověst svému pánovi nebo ublížit svým rodičům. Všechny tyto problémy plynou z nepozornosti a ignorování myšlenky na smrt.

Se stálou myšlenkou na smrt můžeš mluvit a odpovídat na otázky ostatních lidí, a přitom stále chápat váhu a důležitost každého slova, tudíž se ti nemůže stát, že by ses bezdůvodně zapletl do nedůležitých hádek a sporů. Stejně tak tě nenapadne chodit na pochybná místa ani když tam budeš pozván a tím se vyhneš možným nesnázím. A toto je způsob, jak nechat kolem sebe míjet ony myriády neštěstí a pohrom, a přitom si být stále vědom možnosti smrti.

Lidé všech společenských tříd, nižších i vyšších, se neustále přejídají, příliš mnoho pijí a příliš často se oddávají svým touhám, to vše v nejvyšší možné míře, přičemž na přítomnost smrti v tomto světě ani nevzpomenou. Způsob tohoto života vyčerpává jejich organismus, a proto většinou umírají pozoruhodně brzy.

Život s neustálou myšlenkou na smrt, a to i v období mládí, umožňuje válečníkovi se bez potíží sám o sebe postarat. Může si sám stanovit dávky jídla a pití, zdržovat se svých tužeb a chovat se obezřetně vůči okolnímu světu. Výsledkem je pak fyzická zdatnost, zdravý a dlouhý život.

Pokud nabudeš přesvědčení, že na tomto světě zůstaneš po dlouhý čas, objeví se ve tvém životě různá přání i potřeby, a ty si pak život bez nich nebudeš umět ani představit. Budeš chtít to, co mají ostatní, budeš lpět na svém majetku a neustále počítat.

Ale v případě smíření se se smrtí tvoje žádostivost přirozeně slábne, a v návaznosti na to se samozřejmě utlumují i hrabivé, sobecké zlozvyky. Tímto způsobem se tvůj charakter upevní, zdokonalí a tvá osobnost poroste.

Nyní je tu ale otázka, jak udržet toto vědomí smrti neustále v mysli.

Stále jen sedět na jednom místě a po celý den čekat na smrt, jako činil mnich Shinkai z knihy Tsurezuregusa od Yoshidy no Kenkó, je vhodné opravdu jen pro lidi v klášteře, ale není to v souladu s myšlenkami a záměry praktikování bojových umění. Pokud zaujmeš postoj podobný životu mnicha, věrnost a všední povinnosti vůči tvému pánovi i rodičům budou opomenuty a zanedbány a tvá profesionalita se ztratí.

Hlavním cílem života válečníka je každodenní vykonávání všech životních povinností. A teprve poté, během svého volného času, kdy mysl není ničím zaměstnána, můžeš přemýšlet o smrti a přivykat její podstatě. Říká se, že velký hrdina Kusunoki Masashige často radil a zdůrazňoval svému synovi Masayukimu myšlenku –“Vždy si buď vědom smrti.“

Los Angeles (s odstupem času) – Ruben se svou přítelkyní Cheryl mají školu karate, kde taktéž působí Shingo, vyučuje mládež a připravuje Rubena na národní mistrovství. Do města se po letech vrací Nick, Cherylin bratr. Chlapci to jdou zapít do místní putyky, kde se do nich u kulečníku začne navážet banda ochmelků. Jak jinak, dostanou, co jim patří. Domů hoši dorazí s mírným zpožděním, takže je čeká jen studená večeře a nevrlá hospodyně. Následující den se koná mistrovství v semi-kontaktu, soutěží Ruben i Nick. Cheryl přivede svou úžasně krásnou kamarádku Jill, aby jí seznámila s Nickem. Z obecenstva je ale bedlivě sledují i Leeho gorily. Ruben překvapivě vítězí, Nick se umísťuje na druhém místě. Leeho lidé nabízejí hochům finančně velmi zajímavou účast na shootfightingovém turnaji v Mexiku. Ruben
s Nickem neváhají a ve vidině snadno vydělaných peněz se tam vydávají. V prvních zápasech oba vybojují 1500 USD, částka má ale dle mafiánského promotéra narůstat. Lee apeluje na oba borce, aby na finálový turnaj, jehož se mají zúčastnit, přivezli jako hosta svého mistra Shinga. Po návratu domů se Ruben rozhádá s Cheryl, vykašle se na lekce a sólově trénuje streetfight v místním ghettu. Nick naopak drilluje pod dozorem Shinga. Finálový turnaj shootfightingu začíná. Ruben vítězí, svého soupeře však odmítá usmrtit, ten ale smolně umírá vlastním přičiněním na ostří katany, z čehož má Ruben trauma. Do dějiště se taktéž tajně vplíží Nick, je ale polapen. Leeho plán je vskutku mistrovský… nasazuje Rubena proti Nickovi. Dle očekávání se záhy objevuje Shingo,
aby spolu s Leem vstoupili do ringu.

Plusy:

• vytržení srdce ve vloženém zápase haďák vs. gorilák

Mínusy:

• neexistující záběry na papírovém obalu DVD

Více zde.

maminka komentuje spor Afghánců a mírových sborů

Nalezeno v Libni za humny při výšlapu pořádaném za účelem zbavení se vzteku.

Následovalo dopolední hudební cyklení v podání Iron Maiden a Lemurovy oblíbené Paschendale. Nějak jsem se ukliknul a vyrobil tak smyčku, která perfektně
a bez sebemenšího záseku jela asi hodinu dokola. Pak se někdo vedle z kanclu přišel zeptat jestli je ta písnička vážně tak dlouhá. No není, ale je skvělá a dala by se bez problémů pouslouchat do nekonečna.

Nakonec se člověk dozví, že Plán využít k hledání mrtvol supy skončil fiaskem, nechtějí létat a jen se perou …parchanti líný!

…tak nakonec neudeřil, ale bylo to nadějné.

09:22 – V klidu a bez štresu.
09:24 – Jako by se něco pálilo.
09:25 – To je… no přesně jako na střední, kalafuna v cínový trubičce.
09:25 – Hmm, ty vole… „BZZZ.. klap.“ a kurva…
09:35 – MSI X58A-GD65 + Intel® Core(TM) i7 CPU 960@3.20GHz = 10630,-

Hehehe, to by ses tam posral.

Čus,
hele akorát du z krámu, vyhodim sousedovi přes plot nákup a letim za Váma do knajpy.
[ Tento nákupní vozík plný dobrůtek nám přinesl http://galeri.uludagsozluk.com/ ]

Tak jsme se s Vrubem ploužili zácpou na Letné a co nevidíme?! Další nebožák, kterému se zlý úředník pomstil a přidělil mu tak ošklivou registračku.

Kdo jinej by to měl vědět líp než místní protřelej autobusák?

Maminky mívají pravdu. Někdy více, než samy tuší.

S láskou a téměř slzou v oku vzpomínám na ta krásná studentská léta, kdy spolužáci chlastali, sedlali motorky a píchali holky zatímco my, sedě v zatuchlém pokoji sídlištního 3+1 nad čtverečkovaným papírem, hubili draky, bazilišky či kamenné sochy, případně vedli vášnivé disputace o tom, zda je lepší Sound Blaster AWE32, nebo Gravis Ultrasound.

Pozn.: SB AWE32 byl pochopitelně lepší než Hrašníkův Gravis Gold, bohužel si ale nerozuměl s tehdá ještě DOSovým Wizardry VII, takže já, hráč, byl o tento herní klenot ochuzen. Nevadí, všechno má svůj čas, a mě se zrovna teď doma práší na dvě plně funkční krabice… 486DX2-80 a jedno kompaktní HP Brio BA410 se 700MHz Celeronem
a nebývale stabilními Win98SE.
Co s tim?

Bylo mi oznámeno, že mírně upravíme medikaci. Sertralinu po ránu už jen jednu 100mg tabletu, Resirentinu 25mg před spaním naopak prášečky dva.
Atmosféra zhoustla ve chvíli, kdy jsem se paní doktorce zmínil, že bych chtěl
v budoucnu uspořádat v centru Prahy jednodenní charitativní hudební festival, jehož vyvrcholením by byl koncert skupiny U2. Jsouc dobrou lékařkou a starostlivou ženou, vyjevila mi svou obavu o mé úspory a hlavně bezpečí. Dozvěděl jsem se, že do naší společné nemocniční hry může vstoupit ještě třetí, statičtější hráč, totiž psychiatrická klinika v Bohnicích. No, to už jsem tedy polykal Bona i s jeho brýlemi a rozvíjel představu, jak podnětné a povzbudivé prostředí to tam na severu metropole musí být. 42″ plazmy, nadupané počítačové sestavy a tragickou konektivitu tam jistě mají.
Ale mají tam někde poblíž atletický ovál? A pouštěli by mě vůbec 3x denně ven se proběhnout a protáhnout? Né, v tuhle chvíli si léčebnu dovolit nemůžu. Nemám dohraný Starcraft a především, s Jeníkem potřebujeme nakoukat hodiny a hodiny dobrejch boutů.

Pozn.: Pokud bych se nějakým nedopatřením tak daleko dostal, dostaňte mě ven, prosím. Jsem normální, respektive normálně nenormální a hlavně mimořádně neobvyklý. Ve vypolštářované cele nebo podzemní kobce bych brzy přišel o poslední zbytky zdravého rozumu.

Některé SMS zprávy potěší hodně.

„Hitler pocházel z rodiny rakouského celního úředníka. Byl nadaný, nedokázal však systematicky pracovat a dodržovat kázeň, a proto nedosáhl maturity. Toužil stát se umělcem, pro nedostatek výtvarného talentu však nebyl přijat na uměleckou školu.
Po smrti rodičů se protloukal ve Vídni jako nezaměstnaný bez domova.“ [WikipediE]

Nevíme, čím si prošel, bůhvíco mu tehdá v roce 1910 pod rozkvetlou třešní řekla jeho láska a nikdo dnes spolehlivě neví, jak to doopravdy bylo s jeho rodiči. Osobnost je determinována prostředím, v němž se vyvíjí. A né každý má to štěstí vyrůstat v Řepích nebo Košířích, né každý má sourozence a rodiče ochotné být oporou, né každý dosáhne pracovního naplnění a životního štěstí.
Jó a taky si tehdá nešlo zahrát tanky po netu.

SMS přijatá 2011-05-24 09:56
bekgraunt: Honzík (Krev mága instructor and regional executive director assistant) nedopatřením a v dobré víře zveřejnil prostřednictvím zprávy na sociální síti Facebook výsledek pouze
3 dny starého boxerského zápasu. Bylo tedy nutné a více než žádoucí varovat Jeníka, aby se na Fejs nezalogoval dříve, než bude tato nevyžádaná informace administrátorem stažena.
Jeník telefon opakovaně nebral… … nakonec to ale dobře dopadlo.

(Vztyčená rudá bojová zástava je na tomto snímku patrná mezi písmeny ‘e’ a ‘o’ popisku v záhlaví.)

V tomto případě se někdo úplně posral ještě před porodnicí.

klučičí hlas: „Ty vole kde séš? Ty si tam pinkáš míčkem a já zatim přišel vo pět leper, nemám totiž tu kartu s grondlem.“ [šramot a zřejmě jiný hlas, kterému nebylo rozumět]… „Hééj, vy kundohryzové, neházejte nám to sem….“ [pokřikování něčeho
z dálky] „Běž se vole vyhonit.“ … [zvuk připomínající křesadlo plastového zapalovače] … „Co to kecáš? To neni žádná tvoje holka, dyť se tahá s každym.“ [přichází třetí osoba driblující basketbalovým míčem]. … „Ty čůráku! Hele mě přestal jít fejs. De ti fejs?
Ty vole, budu muset doma sčórnout kompa. Fotr asi eště nebude doma, ale matka má noutbůka.“ … [osoba číslo dvě něco mumlá, ale je to pod hranicí slyšitelnosti] …
„Jó u nás v rodině je těch noutbůků ňák moc. Hele tak můžeš jít ke mně.“ [#2 ??]
„Na to ser, to nevadí.“ [šustění mikrotenu, něco jako zapínání zipu penálu, několik odrazů tenisáku a jeden tlumený do trávy někde poblíž...] … „Héj, pane, prosím, mohl byste nám hodit ten míček, prosím?“

Pomalu mi došlo, že je to asi na mě. Zatřepal jsem hlavou, abych se probral. „Moment…“, říkám, zvednul jsem se z rozštěpovýho sedu, „Na.“, šup. Nedalo mi to, udělal jsem pár kroků do kopečka, abych viděl přes horizont. Za plotem pod basketbalovým košem jsem uviděl sedět dva caparty a jednu holčičku, všechny ve věku tak 6 až 8 let. No, musím říct, že mě to v jeden a ten samý moment pobavilo i vyděsilo.

Jeden nadějný vyšší manažer mi kdysi řekl:
„Tahle firma je tu proto, aby generovala co největší zisk, navíc, nikdo tě přece nenutí, abys tu pracoval.“ Luděk Č.

Pozn.:
S rušivými vlivy, mírou stresu a jejími možnými důsledky mám sám čerstvou, neříkám příjemnou, ale přínosnou, zkušenost. Nietzscheho „Co tě nezabije, to tě posílí.“
je né vždy pravda, neplatí v případě otevřených kanceláří a klecového velkochovu drůbeže, kde může dlouhodobý psychický tlak vyústit v regulérní depresi (doporučuji přečíst, velmi přesně popisuje tento nezdravý duševní stav). Pracovník si přitom pozvolna klíčící chorobu vůbec nemusí uvědomovat, nenáladu, sklíčenost i únavu lze připsat například hnusnému podzimnímu počasí. Až teprve neobvyklé, zdánlivě neadekvátní reakce okolí a posléze bezprecedentní konfliktní situace s nejbližšími jsou indiciemi, že tu něco smrdí. Vyhrává ten, kdo si položí otázku „Chovám se abnormálně já, nebo všichni kolem? Šmarjá, co se to tu, kurva, děje?“. V lepším případě, s Boží pomocí a za asistence rodiny následuje návštěva odborníka, částečná izolace
od vnějšího, příliš hektického světa a něco jako prázdniny pod dozorem.

(Tak to byla jen taková odbočka vysvětlující můj zaujatý postoj.)

IHWC 2011 Slovensko, čtvrtfinále CZE-USA 4:0
branky: 19. Jágr, 25. Jágr, 51. Plekanec, 57. Jágr

Převést umírněného a dobrosrdečného valáška k nedalekým stájím, toť rutina a i pro nekoňáka hračka, pakliže nejde o chorobně hladového Rynečka alias Houmra, který má ve zvyku ochutnávat každé tři metry pažit kolem cesty, respektive vše alespoň zčásti zelené, což se stává problémem především během přechodu mostu přes železniční trať, kde je stébel pomálu a zoufalý kůň předstírající podvýživu nachází jako troud suchý drolící se mech, trní rostoucí zázračně z rozžhaveného černého štěrku nebo vlčí mák živořící ve spárách mezi betonovými dlaždicemi.

Dostatečně trpělivý vodič je ale bohatě odměněn pozitivní energií načerpanou ať už
na hřbetě toho krásného tvora či během hřebelcování, za které jsem závdavkem dostal láskyplný žďuchanec do žeber a fousatý polibek na ucho.

Při návratu zpět nás už z dálky vítalo ržání, to si ostatní dávali vědět, že se vrací největší jedlík, aby si každý hlídal svůj příděl krmení. Ryna to ponechalo absolutně chladným, vědom si své viditelné váhové převahy, došoural se k největší hromadě čerstvě navezené slámy a začal šrotovat. Z výrazu tváře a hlavně očí bylo patrné,
jak je rád, že se může konečně v klidu najíst.

Pozn.: Koník Ryn není divoký (to je omyl spisovatele Bohumila Říhy)
a už vůbec né otylý, je pouze „čtvercového rámce“.

Věnováno Janě, Mildovi, Kéfovi a koňstvu jako poděkování za príma odpoledne.

Kdo by býval byl řekl, že to bude zrovna náš východní soused, kdo dá světu skutečného krále RAPu. Tenhle třicátník z Piešťan v minulosti působící například ve skupinách Kontrafakt či Patrik Metamorfolord má na svém kontě nejednu pecku, vybraný kousek však krom nevšedního vizuálního zážitku z pohybových kreací tlouštíka a spol. doplněného pestrobarevnou videoprojekcí nabízí též nadčasový text tak překvapivé epické hloubky, že si bezpochyby zaslouží pozornost samotné Matice slovenské…

Rytmus – Jebe

Myšlenka ochrany druhů je dnes tak samozřejmá, že stojí za to se zamyslet, co za ní vězí a jak se vyvíjela. Obecně převládá představa, že zatímco smrt jednoho geparda je záležitost v zásadě bezvýznamná, tak nanejvýš látka pro sentimentální televizní film, vymření gepardů jako celku by bylo nenahraditelnou škodou (jaké povahy? Obvykle se odpovídá, že „kulturní“ a „pro celé lidstvo“).

U lidí je tomu jinak – západní civilizace chápe smrt jednotlivého člověka jako významnou, jako něco, čemu je třeba za každou cenu bránit, za co je třeba volat viníky
k odpovědnosti a co není možno obětovat „vyšším“ či kolektivním cílům. (Asie, jak známo, tyto záležitosti vidí jinak, ale i Evropa v době první či druhé světové války byla
v mnohém jiného názoru.) Celá záležitost zjevně koření také ve scholastickém přesvědčení, že druh u zvířat jakýmsi způsobem odpovídá individuu u lidí – zatímco všichni gepardi jsou reprezentanty jedné esenciální „gepardovitosti“, má řekněme Tomáš Akvinský kromě obecné „lidskosti“ také svůj neopakovatelný individuální svéráz. I dnes většinou vnímáme třeba bělásky zelné jako množství v zásadě identických replik téhož typu, byť u slonů jsme už nakloněni věřit opaku.
…
z článku Urážka Stvořitele, autor Stanislav Komárek, Respekt 49/2010

Výjezd na tuto akci nezačal šťastně, na tramvajové zastávce mi předposlední číslo Respektu upadlo do černé rozbředlé kaše, nalistovaná dvoustrana se stala nečitelnou
a několik dalších listů bylo promočeno. K hale na Podvinném mlýnu jsem dojel poměrně brzy, musel jsem tedy počkat na Pavla se vstupenkami. Uvnitř jsme zjistili, že lepší než naše místa úplně vlevo dole na tribuně bude stoják nahoře u zábradlí. Dali jsme si čaj
a prohodili pár slov s Honzíkem, který, jak jsem předpokládal, se též přišel podívat.

Jelikož se v technikách MMA a graplingu nevyznám, nebudu k jednotlivým zápasům psát nic bližšího, rekapitulace s fotogalerií je tady.

Poděkování: Pavlovi s Arturem za vstupenky, Arturovi potom za jeho zápas a zodpovězení zvídavých dotazů.

Směs postřehů:
- vystoupení Darling kabaretu ve druhé přestávce, tři poměrně slušně protažené slečny, bohužel tragicky nasvícené, že ani stehýnko nebylo vidět
+ nástupovka „Odin, daj mi silu“ Tomáše „Thora“ Kužely + následná velice slušná řežba

Zhodnocení: Dobrá možnost podívat se na kvalitní zápasy z jiného soudku. Se vší úctou
k dřině s jakou zúčastnění borci trénují a zápasí… škrcení, páčení a mlácení do hlavy člověka ležícího na zemi není moc koukatelné.

Vzhledem k tomu, že přítel Wok odjel na kongres do Německa a Sigiho skolila zákeřná choroba, vyrazili jsme ve složení Monča, Honzík Pazdiora, Jeník a já. A byť jsme vyjeli hodinu před otevřením haly pro diváky, bylo to pozdě, na prostřední tribunu už jsme se nevešli. Takže příště ještě o půlhodinku dřív.

z předzápasů vybírám:

• Jan Homolka vs. Jakub Sivák

První kolo opatrné. Ve druhém už má Honza převahu, používá delší kombinace, soupeř viditelně nemá tolik natrénováno. Třetí je jednoznačné, Homolka udržel tlak, prošlo tam několik direktů, soupeř odpadl na fyzičku. 3:0 FOTO

• Jiří Štádler vs. Dominik Vašek

Novopečený mistr světa Štádler začal sebevědomě, první kolo celkově opatrnější. Ve druhém Jiří jasně lepší, probíjí rukama. Třetí kolo utahané, spousta klinčů. 2:1

galavečer:

• Filip Sýkora vs. Jiří Kopečný

ČTVRTFINÁLE – Sýkora s viditelnou převahou hmoty, v prvním pouze vyčkává, dělá jen Kopečný, ale nic moc netrefuje. Na konci kola Sýkora píchá patou z back-kicku na játro. V následujícím kole T.K.O. druhým játrem.

• Marcel Jáger (Slovensko) vs. Alexei Kunčenko (Rusko)

ČTVRTFINÁLE – První dvě kola celkem šmelc, Rus aktivnější, spoustu toho namlátí do krytu. Ve třetím pořád živější, Slovák nic nepředvedl. 2:0

• David Keclik (Rakousko) vs. Enrico Oschlies (Německo)

ČTVRTFINÁLE – V prvním oba dobří, hodně se kope, hodně kolen, Keclik krásně kope lowkicky a pushkicky. Druhé kolo parádní, Němec počítán po levém háku, který ale úspěšně rozdýchal. Němec už do třetího nenastoupil – T.K.O.

• Lukáš Wolf vs. Dario Kadič (Bosna)

ČTVRTFINÁLE – Wolf od začátku lepší, tlačí, ale překvapivě moc nekope. Od druhého konečně zkouší ty svoje axekicky, Jugoslávec tak nějak bez života. Celé poslední kolo je náš jednoznačně lepší. 3:0

• Jakub Steidl vs. Michal Krčmář

vložený zápas – Muay thai 5×2 – nic moc, pár pokusů o lokty, Steidl od začátku aktivnější, spravedlivá výhra.

• Zdeněk Švamberk vs. Michail Tjutěrev

vložený zápas – Švamberk si k nástupu nechal zahrát písničku „Na prach“ od Procesu, načež přišel do ringu ukázat slušivé kamuflážní trenýrky a tričko vyjadřující podporu kamarádovi toho času v žaláři. V prvních dvou kolech se snažil kopat lowkicky, ale celkově se nechal zatlačit lepším Rusem. V pauze jsme se dozvěděli, že ke Zdeňkovým koníčkům patří houbaření, a že jeho mottem je celosvětový mír. Úsměvné. Ve třetím kole dostal Zdeněk třikrát do nosu, třikrát šel na zem a třikrát se zvedl. Čtvrtý knockdown už byl moc. T.K.O.

• Filip Sýkora vs. Alexei Kunčenko (Rusko)

SEMIFINÁLE – Rus nastoupil v tempu, ale víceméně bil pouze do dvojáku, Sýkora čekal, několikrát zle praštil. Ve druhém Rus pokračoval ve svém konání, ale inkasoval dvojkombinaci hák+koleno a skončil, K.O..

• David Keclik vs. Lukáš Wolf

SEMIFINÁLE – Keclik byl v tomto zápase překvapivě hodně pasivní, Wolf toho využil a tlačil. Během druhého kola ale Rakušan zkušeně rozkopal Lukášovu nohu, ten chtěl pokračovat, ale do ringu přiletěl ručník.

• Jan „Iron“ Tůma vs. Alexandr Petrus

vložený zápas – První kolo opatrnější, nicméně technické a velmi koukatelné, Saša trpělivější a chytřejší. Druhé kolo neskutečná přetloukaná, celá hala bouří. Ve třetím dává Iron sporný háček po přerušení, když už má Saša ruce dole. Následuje boj, ale Saša už je příliš rozhozen. T.K.O., krásný zápas.

• Filip Sýkora vs. David Keclik

FINÁLE – jak se patří! Během prvního kola Keclik pod palbou a v ústupu. Zápas přerušen kvůli opravě utrženého vrchního lana. Pauza mírně poškodila Sýkoru, Keclik se totiž srovnal. Ve druhém Sýkora zvolňuje a vypadá unaven. Keclik zkušeně couvá a kope mu do nohou. Třetí kolo už Sýkora nezvládá + napadá na rozkopanou nohu. Extrakolo – masakr. Sýkora se snaží zatlačit Keclika do lan a tam ho zdrtit, ten v záklonu umisťuje parádní highkick – Sýkora jde na zem. Sýkora v berzerku zkouší smrtící capláky, ale všechno jde mimo. Je vidět, že co borci měli, to poctivě odevzdali. Nakonec na body vítězí Keclik.

Směs postřehů:
+ začátek dřív (16:00) a pouze jedna čtvrthodinová přestávka,
- hodinová pauza mezi blokem předzápasů a galavečerem,
+ u stánku jsme dostali masíčko navíc, na krkovičce za páďo byla zespod přichycena drůbeží flákota,
- na odvětrání kouře z pyrotechniky nikdo nemyslel,
- místo tradičního Michala Frabši večerem provázel a zápasníky do ringu uváděl jakýsi popletený tlouštík,
- na kvalifikaci 24.4. se u vstupu rozdával program s rozpisem zápasů, tentokrát nebyl.

Zhodnocení: Moc pěkná podívaná. Spokojenost.

Agenda:
Judgement day, 05.12.2010

Všechny tři úchylné nástupovky jsou k vidění zde.

„Odevzdééééj…ty šašku!“

Odpočívej v pokoji, Hýňo. ┼

Tečku za dnešním dílem obstará:
Arpan Phukane Jaikumar Deepa Jackson – Thriller (Golimar)

Zdařilá předělávka z krásné exotické země, kde je zvykem pít vodu z řeky, v níž se část sousedů proti proudu umyla a valná většina vysrala. Země, která dala světu spoustu kvalitních a pracovitých IT odborníků, s nimiž máme díky autsórsující IBM i my ve Vodafónu možnost spolupracovat.

Druhým ušním příspěvkem budiž naopak zmínka o jednom z nejhorších hudebních zážitků mého života. Nechali jsme se s Vrubem vylákat na Párply do O2 papiňáku. Deep Purple jsou bezpochyby legendou, ale každý by měl znát své hranice a ty pokud možno nepřekračovat. Chápu, že pánům už není dvacet a je jim tedy nutné něco prominout, ale v tomto případě to prostě nešlo. Zpěvák Ian Gillan to prostě už nedává a to ani trochu. Ian ve výškách spíše chrochtá a vydává vůbec podivné zvuky, v nejhorším cosi zablekotá a začne se tomu smát. Místo mistra Lorda přišel do skupiny klávesák, který zvládá své řemeslo bravurně, ale Lord to prostě není a já ty Hammondky tak rád. Kytarista Steve Morse je skvělý, ale v jiné kapele by byl lepší. Pokud někdo namítne, že to bylo stejně fajn, že z muzikantů čiší zájem hrát pro lidi, tak to fakt neberu. Viděl jsem za poslední roky spoustu skupin, které hrají desítky let a jsou to skuteční veteráni, ale všichni se tak nějak dokázali smířit se svým věkem a podávají perfektní výkon. Toho dosáhli tím, že některé náročnější posty ve skupině přenechali mladším nebo prostě lehce změnili styl. Takový hudební zážitek má úroveň a nezní jako hodně divný revival za poměrně hutný peníz.

V novinách a v dizkuzích jsem se dočet, jaká to byla paráda. Šlo prý o jeden z nejlepších hardrockových koncertů za poslední dobu. Hergot, to jsme byli s Vrubem asi někde úplně jinde.

„Myslim si, že je to jeden z nejmenších ringů v Evropě… ty vnitřní rozměry bych viděl na 5 x 4.5… v podstatě když stojíš ve středu tak došáhneš dlouhym direktem do každýho rohu… / Řek bych, že tady budou chlupy lítat.“
SLAMM 6, Warren Stevelmans vs. Saiyok Pumphangmuang, komentují Novotný + Lončák

„Nené, Anuwata jen tak někdo nepodkopne, je stabilní, ty bandasky na lýtkách o tom jednoznačně svědčí.“
La nuit des titans, Tours, Anuwat vs. Sittichai, komentuje Novotný

Kulturního vyžití bylo za nesrovnatelně menší finanční obnos dosaženo v nedalekém museu hraček, čehož důkazem budiž následující, přiznávám, mobilním telefonem ilegálně pořízené obrázky…

pig rajdr, pig drajvr, kabrio hlodavec, opičí zrůda a kotí kapela

Šikovné lidi a dobré věci je vždy třeba podpořit, zlo naopak musí býti odhaleno a hubeno již v zárodku. Prosím… Česká bomba – Emo rap

(K plnému pochopení EMa mi pomohla až tato nahrávka.)

hiya
someone showed me your profile and i really like you
can i send you my pic?

please contact me directly at
rosariabuschewpup@hotmail.com

Další kamarád upřesnil. Mlejnek měl šéfovou, která se po něm leta vozila. Všichni jí víceméně známe – matróna bez vychování s výrazem tak zlým, že i kytka před ní zvadne. Mlejnek jí vždycky odpouštěl a omlouval. Dělal dobře práci, která ho bavila až do doby, než se to pomyslné ucho utrhlo a on napsal stížnost že s paní M, která je velká vepřice dělat už nemůže a žádá touto cestou o přeložení na jiné místo v úřadu. K paní M se to nějak doneslo a ihned obsah dopisu vztáhla na svojí silně oplácanou postavu. Humbug, čóro-móro a že prej se musí Mlejnek omluvit.

Mlejnek neváhal a odepsal, že postavu paní M skutečně na mysli neměl pokud se zmiňoval o vepřici. Považoval za neslušné napsat o paní M, že je velká svině.

Mlejnek na úřadě dohrál a velká svině M chrochtá blahem nad svým vítězstvím. Pro nás je ale vítězem Mlejnek!

V Olši poté, co zpozoroval na tramvajové zastávce prsatici oděnou
v šatech s levhartím vzorem. Následně nás Pep upozornil, že se jedná
o sněžného levharta neboli Irbise.

Jak dokládá tato sada fotografií pořízená dnes ráno přímo v sídle této majestátní organizace v Jungmanově ulici, ne všichni zaměstnanci jsou strategii a projektům svého chlebodárce plně nakloněni! Ani pan primátor se zjevně dvakrát velké popularitě netěší… pobavil jsem se přenáramně!

The Final Frontier kope do dveří!

K dizpozici už jsou různá proma a tak si lze udělat představu o co půjde. S průměrem jednoho studiového alba každé dva roky se hoši činí už 30 let a nezbývá než doufat, že jim to vydrží.

První dojmy po druhém poslechu jsou vesměs hodně pozitivní! Chci víííííííc!

[Uloveno 6.8. v CODEBARu na hajzlíku nad mušlí.]

Vítězí: Koblížci – Zavři oči

S pozdravem
…

[Děkuju mamince za tuto aktualitu.]

„Golf je sport pro milovníky přírody.”

To prohlašuje Prof. RNDr. Václav Pačes, DrSc. a nám nezbývá než doufat, že toto nikdy neřekl a nemyslí si to. Pakliže jsou to jeho slova, tak se zřejmě dočista zbláznil nebo „…se načuchal ňákýho strašnýho utrejchu z těch jeho zkumavek…bo už nevimčeče”…jak říká soused pan Konrát (jeho dcera bydlí v Klánovicích, takže si lze jeho vztah ke golfu jasně představit).

Je to pravda! Golf v českém provedení není nic jiného než zábava přibuzlých manažírků, japíků a české honorace, která chodí pochlastávat na grýn a rejpat hůlkama do bankrů. Je smutné, že se mezi ně mísí i známí sportovci. Golfová hřiště vyžírají malebné pozemky, ze kterých vytváří sterilní nepřístupná uzemí s přesně sřiženým trávníkem a hromadou pískových děr. Nákaza se šíří i do měst, kde fotbalová, softballová a jiná hřiště nahrazují debilní golfová odpaliště. Odpaliště jsou pro golfové nýmandy a chudinu (parkují tu i škodofky), jak jsem se nedávno dozvěděl z odposlechnutého hovoru dvou mazánků na pumpě. Ani jeden nevypadal na mílovníka přírody.

Se vší úctou, pane profesore a vy ostatní, jděte s golfem do prdele!

kompletní AUDIO nahrávka

[Zaznamenal Matjes, děkujeme!]

Dnes vyhrává: Clou – Snowy wings

To se zas jednou rozhodli sdělit něco zásadního, a on je to přitom úděsný blábol.

pravidelné večery s HBO boxem

Během přepravy podzemní drahou je, víc než kde jinde, příležitost vzít ženu za ruku, kolem ramen, obejmout jí, přivinout. Kdo z nás se nikdy nelíbal na eskalátorech? Jakkoli rozněžněn, měl bych ale zároveň jednat tak, abych zbytečně neomezoval ostatní. Mladík, kterého jsem minulý týden oslovil na pohyblivém schodišti ve stanici Můstek, to viděl jinak. Mou skromnou žádost alespoň o částečné zprůchodnění, jíž jsem započal slovem „pardón“, vyložil si jako inzultaci, jeho přebujelé samčí ego, neschopno reálně odhadnout vlastní schopnosti, signalizovalo nepřípustné narušení výsostného prostoru vymezeného jemu a jeho družce. Neuhnul. Ba co víc, drže jí za ruku, stoupl si demonstrativně přímo přede mne. Úplně špatně.

Netvrdím, že jsem dostatečně trpělivý, leč snažím se být. Též vstřícný a chápavý. Pokud mi ale někdo odvětí: „Kurva, posereš se, ty kreténe?“, jednoduše mou snahu zmaří. Tak se stalo, že jsem holoubka přeskládal sám, citlivě pochopitelně. A víte co? Vůbec né špatně, hned k sobě on a jeho slečínka měli blíž. Ach, ta láska.